Politici

         Už dvě hodiny sedím u notebooku a mám otevřený word. Jenže mě nenapadá co napsat. V současné době se děje tolik věcí. Například volby. Sledovat chování politiků je celkem zábavné. Ty jejich hádky a pře o vedení vlády. Skoro jak malé děti ve školce, které se hádají o nejlepší hračku nebo o to, kdo půjde vepředu při procházce. Musím říct, že i daleko primitivnější tvorové spolu lépe vychází. A když ne, tak jeden sežere toho druhého. No schválně, kdo by asi v naší vládě zůstal? Těžko říct. A pak si má člověk vybrat, koho zvolí…

Už od odedávna se říká: „Ať vyhraje ten nejlepší.“ K tomu mě napadá další otázka. Je to vážně pravda? Možná dříve to tak platilo, když gladiátoři spolu soupeřili v Koloseu nebo když se vedla nějaká bitva. Ovšem o současné politice se to říci nedá. Také mě dokáží rozesmát ty jejich billboardy a transparenty všude kolem. Asi si říkají, že „co je psáno, to je dáno“. Samé sliby a skutky nikde. Nejvíce mě rozesmál transparent na němž stálo: „Chceme lepší politiku. Co chcete vy?“ Politici se ptají rádi, ale na odpověď už nečekají. Tu znají dřív než znění jejich billboardů. Lidé přece musí chtít to co oni. Vždyť jsou našimi zástupci ve státě. Myslím, že nejsem jediná kdo má tento názor. Jak by řekla moje babička: „Es ist schrecklich! (To je hrůza)“

         Na druhou stranu ovšem můžeme být rádi aspoň za takové politiky. Kdyby byli dokonalí, tak by vlastně nebylo o čem mluvit. Já bych neměla o čem psát a to nejdůležitější je, že by jsme se neměli čemu občas zasmát.

         Děkuji Bohu, za politiky. Jinak bych asi žádný sloh nenapsala. Závěrem mě napadá jedno přirovnání. „Politika je jako cirkus. A bohužel, ani ten není zadarmo. Každý musí zaplatit.“ No, tak uvidíme jak to všechno dopadne. Třeba nakonec toto představení dopadne dobře.